« zpět
23.05.2016 / 20:08

Výprava započala v neděli 15. května v Olomouci na nádraží. Cesta byla z Olomouce do Vídně a z Vídně do Adany s přestupem v Istambulu. Když jsme šťastně dosedli v Adaně na runway, čekalo nás dusno a mrholení – první i poslední, pak už totiž bylo nádherně. Kromě počasí nás ale přivítala i turecká delegace z partnerské školy. Poté nás odvezli na hotel v Mersinu, kde jsme byli mile překvapeni ubytováním, které bylo na pobřeží.

První den jsme měli meeting ve škole, kde se koordinátoři projetu Erasmus + asi hodinu možná hodinu a půl domlouvali za zavřenými dveřmi na organizaci projektu a zbytek nás účastníků měl za úkol seznámit se. Normálně jako učitelé s tím nemáme problém, ale musíte si uvědomit, že jediní, kteří uměli plynně anglicky – oficiální dorozumívací jazyk – byli za těmi dveřmi včetně pí uč. Kuncové – naší tlumočnice. Musím říci, že tato chvíle ve mně zůstane nadosmrti. Představte si místnost, kde sedí osm dospělých vzdělaných lidí a každý, kromě jedné turecké angličtinářky, anglicky umí jen asi tak, jako když kolem angličtina projede na koloběžce. (Měli jsme základy pro běžnou komunikaci.) A těmto osmi lidem přirozeně brzy došla témata ke konverzaci a nastala chvíle trapného ticha. Z hodiny a půl se zatím ukrojilo asi čtvrt hodiny a atmosféra mezinárodního trapasu houstla. Najednou, jako blesk z čistého nebe, zachránil atmosféru náš milovaný, i když v té chvíli i mnou proklínaný pan ředitel, kterého nenapadlo nic jiného než turecké paní učitelce angličtiny prozradit, že hraji na kytaru a že jsem hrával v hudební kapele. Vše se od této chvíle stalo zajímavým a myslím, také stěžejním pro prolomení ledů. Turci se toho chytli, sehnali kytaru, já zahrál a pan ředitel učil Turky polkuJ. Po tanečních nás na oplátku místní učili jejich tance – zajímavé je, že ač jsme nějak extra excelentně neuměli angličtinu, tak jsme komunikovali a poznávali se navzájem. Od toho momentu se vše odehrávalo s úsměvem a bez předsudků. Legrace a komunikace provázela cesty na výlety, obědy i večeře.

Turečtí kolegové nám nachystali velice zajímavý program, který nám dal poznat přírodu i památky Turecka, seznámil nás s jejich kulturou od hudby po politiku.

Za vše patří největší dík pí uč. Kuncové, která vše zařídila a je hlavním šéfem celého projektu a měla sílu a chuť se do takové bezvadné věci pustit.

Opravdové poznání ostatních lidí, kultur a zemí bez zbytečné stydlivosti v jazyce, xenofobie a předsudků – to je hlavní myšlenka a vzkaz, který jsme přivezli z Turecka našim žákům a kolegům.

Mgr. Svatopluk Vlk, Mgr. Kateřina Kuncová, Mgr. Josef Lojda (autor článku) – členové projetu Erasmus + (Mersin 2016, Turecko)

let příjezd do hotelu škola chodba školní občerstvení školní občerstvení škola - třída školní představení školní představení oblíbený ředitel školní představení ředitelé škola turecká jídla škola turecká jídla turecká jídla turecká jídla Kleopatřina brána do Tarsu pouliční řemesla oáza přírody v Tarsu klasická večeře předkrm klasická večeře hlavní chod - Adana Kebab čaj - pijící se při každé příležitosti skalní útvary Cappadocia skalní útvary Cappadocia malebné ulice relax a čaj na ulici umělecká české trio skalní útvary Cappadocia skalní útvary Cappadocia Pepa, Ali, Svaťa profilovka:) ostrovní pevnost umělecká umělecká oběd opět předkrm profilovka:) profilovka:) profilovka:) sunny day turecký číšník diskuze u vody diskuze u vody poslední večeře