Báseň od Josefa Kováře ke Dni učitelů

Píseň učitelská


Když učitel stojí před tabulí
a přemýšlí, koho by tak vyvolal,
jako každého ho někdy srdce bolí,
však přesto učí dál.

Žádný z nás žáků neví,
jak železné nervy musí mít,
aby vydrželi léta učit,
ani jednu křídu nezlomit.

Když přijdou dny,
kdy nervy praskají jako nit,
oni se snaží zlost svou potlačit
a pak se začnou z ničeho nic smát,
to bude asi tím,
že každý z nich má život rád.

Já jim tedy přeji k tomu svátku
či k narozeninám
plno šťastných a veselých
týdnů a pátků.

Aby učili, jak se má.