Z řečnických cvičení

Velký neznámý z obrazu

Myslíte si, že už je konec, ale vidíte ho tam. Pořád tam sedí, hledí do prázdna. Ještě jedno patro. Zastavíte se u něj, abyste popadli dech, a závidíte mu tu jeho jistotu a klid.
Tváří se, jako by tam vůbec nebyl. "Kouká" se jen tak mimochodem někam ven. Téměř nahý, jako by stál někomu modelem. Stál, spíše seděl. To je právě to, co vás štve. Vás bolí nohy z tolika schodů a on si tady sedí na dřevěné stoličce a v ruce žmoulá něco jako pero. Nebo nůž ...?
Ani pořádně nevíte, jaký má obličej. Hnědé vlasy, snad knírek. Ale jeho tělo je poměrně sympatické. Jen škoda té roušky kolem beder.
Tmavé pozadí krásně podkresluje jeho světlou barvu kůže. Tento obraz je zasklen do bílého dřevěného rámu.
Kdyby visel v prvním patře, možná byste si ho ani nevšimli. Ale takhle ... takhle ho můžete aspoň nenávidět.   Anna Drápalová 9.A